|
Názor na představení je evidentně ovlivněn jednak divadelní „gramotností“, jednak věkem diváků. Nesporně zapůsobil i fakt, že řada našich žáků zná dvě z her A. Goldflama: Biletářku a Doma u Hitlerů. Ženy a panenky jsou ale jiné, možná i proto ta trocha zklamání. Takže hodnocení různorodé – viz několik názorů bez ohledu na pohlaví:
- Mě osobně představení neoslnilo, nebyl tam skoro žádný děj a vše se točilo kolem babičky, která vykládala pořád to stejné dokola. Závěr byl poněkud zvláštní a pro mě nesmyslný.
- Bylo to vtipné, docela se mi to líbilo, ale očekávala jsem od toho více.
- Herečky předvedly dobrý výkon, ale děj byl nudný. Já bych to popsala jednoduše: čtyři generace žen si stěžovaly, jak mají hrozný život. Takže nic moc.
- Moc se mi to nelíbilo, ale některé momenty byly vtipné a dobré. Jsem ráda, že jsem to viděla, ale nikdy bych na to znovu nešla.
- Ženy a panenky nastavují „růžové“ zrcadlo vztahům mezi jednotlivými generacemi žen, jež touží svůj život prožít, nikoliv přežít. Držet ho pevně v rukou, což jim není umožněno stejně jako panenkám, jejichž osud leží pevně v rukou malých holčiček.
- Oceňuji herecký výkon panenky, ta byla super!
- Bylo mi z toho smutno, z té střední generace.
- Při cestě z divadla jsme zaslechli i názory starších diváků: „Bylo to urážlivé, co udělali s tou nejstarší…, neúcta ke stáří …“
|
